Paleta zajímavých reklam z pestrých billboardů, aneb co nás v brzké době čeká za akce ? Dnes bylo od zámku krásně vidět. Víte, kde nám jak slunce zapadá ?

Sice nám dnes foukal vítr a teplota nebyla zdaleka ani 10 °C, ale procházka je zdravá věc. Ostatně, už jsem tu kdysi psal, že stačí vytáhnout paty z domu a určitě spatříte něco zajímavého, co je pro vás někdy novinkou a jindy se jen něco připomene. Tak je tomu i s první fotografií, která by měla být zajímavá především pro děti a mládež. Na druhou stranu lze říci, že má Mělník po dlouhé době nějakou akci u řeky.

Reklam na zaměstnání není nikdy dost.

Trochu zvláštní pozvánka. Na jednu stranu zve na pěknou akci, ale zároveň připomíná, že ve Mšeně byl kdysi slavný plochodrážní klub a dokonce i závody světového formátu, jako například závod MS družstev. Je ale pěkné, že Mšeno se toho tradičního titulu ,, Mšeno město motorizmu" nechce vzdát.

Z takových reklam lovci rozhlasových dálek radost nemají. Jednak to vše už tady celá desetiletí z Kladna, Prahy, Mladé Boleslavi atd. na většině míst Mělníka dávno ladíme a  mnohé  stanice vysílající z místních budov v tomto městě v dolíku republiky brzy prohrávají  jen kousek za městem na silnicích souboje s výše umístěnými vysílači v jiných městech. Místním radioamatérům tak vlastně zaplevelují kmitočty FM pásma, kde mohou v lepších podmínkách ulovit zajímavé zahraniční dálky.

Výhled dnes byl krásný a nikdy se mi neokouká. Tentokrát nám podvečerní zapadající slunce osvítilo krásně Polabí mířící ke Staré Boleslavi ....

 ..... a celý úsek až po matičku Prahu.

Na druhou stranu zase dovolovaly podmínky dohlédnout na leckdy i známé body Krušných hor.

Nedávno ( 16.4.) nám slunce při svých západech překročilo na své dráze bájnou horu Říp. Pokud si chcete připomenout, kdy že nám kde při pohledu od našeho zámku zapadá, tak navštivte článek ....

https://soutok.blogspot.com/2022/07/takove-krasne-bylo-ceske-svycarsko.html

..., kde se to v jeho závěru dozvíte. Mělnická vyhlídka se neokouká.

Pohodový vstup do poslední dekády měsíce dubna a doufejme, že snad už bude zase hezky, jak jsme v posledních letech na tomto místě naši republiky zvyklí !

 

Covid- 19 nás naučil zajímavé věci, na které jsme zapomněli. Dnešní trend pracujících je jiný, aneb diskuse mezi lidmi vše prozradí. Jarní víkendy v Muzeu MHD v Praze.

 

Člověk přichází do osobního styku s různými lidmi, a tak má kromě médií i další určitý přehled možností, jak lze trávit volný víkend. Jeden člověk jel například do Lysé nad Labem na výstavu Auto-moto, kterou jsem tu zmiňoval posledně, další se dnes vypravil do Benešova u Prahy, kde se  konal Den PID ( Pražské integrované dopravy) a další se  chystali, nebo chystají třeba na chaty.

Ať už je to jak chce, tak jsem  očekával dnešní deštivé i větrné počasí díky předpovědi počasí již několik dní a musel jsem konstatovat, že jim to vyšlo a ven to vůbec nelákalo. Měl jsem ale určitou chuť napsat něco, co píši málokdy, co se píše docela obtížně, co se nás týká, a co považuji za takovou náročnější kategorii pro autory podobných článků, kteří jdou určitým způsobem kritice vstříc. Snad i proto, že jde často o aktuální věci, které se nás týkají a čtenáři k tomu zaujímají kritické pohledy.

Přesto ke mně doputovala mimo téma taková pozvánka, která jistě své návštěvníky najde, netýká se pouze jednoho víkendu a měl bych doslova hříšný pocit se zde o ni nepodělit. Pokud tedy nepatříte zrovna mezi čtenáře Novinek hltající aspoň některé aktuality a máte nějaký vztah k dopravě, nebo hromadné dopravě, kde i já mám mimochodem zastoupeno určité procento svých zájmů, tak vás možná zaujme pozvánka na několik jarních víkendů do Muzea MHD v nedaleké Praze.

Jak jsem však již napsal, tak dnes nemám ani na dopravu a ani na turistiku myšlenky, ale rád bych se otřel o nějaká témata, která se buď v médiích objevila, nebo vůbec ne.

Nedávno mě třeba doslova očaroval článek https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-byznys-trendy-analyzy-po-cesku-rostou-nakupni-parky-budou-i-v-obcich-pod-tisic-obyvatel-249667

..., kdy jsem si uvědomil, že mi ten covid-19 připadá už jako vzdálená minulost, a že nám pěkně změnil život. O to více je zajímavější, jak je ta naše paměť zvláštní, krátká, někdy i  naše vlastní jednání a s podivem doslova postrádám i některé komentáře k článkům. Samozřejmě, že jde o něco, na co ani vzpomínat nechceme, ale otevřelo to témata, která tu do té doby prakticky nebyla a otevřela i nové způsoby podnikání.

Vždyť teprve až od té doby slýcháme masivněji termín ,, práce z domova." A teprve tehdy nás prvně napadlo, že vůbec nemusíme chodit někam do obchodů, a že nám prakticky dnes vše dovezou až domů, pokud opravdu chceme. O to více je překvapivější, že v těch komentářích pod zmíněným článkem na toto vše každý úplně zapomněl. Vždyť dnes už pomalu lidé ani nechodí nakupovat  mnohé věci do obchodů, ale objednávají je po internetu do různých zásilkových míst a pokud nechtějí čekat ve frontě někde pod střechou, nebo až bude mít osoba zásilkovny čas, tak si je prostě vyndají někde z nějakého záznamovou kamerou hlídaného trezoru pod širým nebem. A, že těch míst jenom v našem městě máme opravdu hodně.

To samé potraviny. Jsem někdy až překvapený, jaké mají lidé předsudky. Prý drahota. Prý si nemohu vybrat a sám sáhnout na kvalitu. Co oni mohou vědět o kvalitě, když to nezkusili ? Ani neví, že případně poškozené zboží lze úspěšně reklamovat a stává se to mnohem méně, než někde v supermarketech. Upřímně dnes nechápu, že ještě někoho baví chodit pro zaparkované auto, jezdit někam do marketu, hledat místo pro parkování, hlídat si bezpečnost provozu, stát fronty v uličkách, nebo u kas, a pak to zase vše stěhovat domů a parkovat vůz. Tolik víkendového, nebo i jiného času  strávit na úkor zábavy, nebo i domácí práce mi přijde doslova hříšné.

Jak vůbec mohou hovořit o tom, že je to pro důchodce problém, když se ze středu jejich obce vytratí krámky a oni se musí nějak vypravit někam na periferii měst ? Ale, vždyť vůbec nemusí. Jak chcete, ale divím se, jak někdo může úplně vypustit ve 21. století opravdu pokrokové služby ?! No, to zase byl článek. Náhodou, právě toto bylo jedno z pozitiv covidu-19, které nám tato hnusná doba přinesla. Nákupní parky ? Není to trochu zbytečná časová i dopravní hustota, která lidské psychice moc nepřidá ?

Práce z domova. Tady se někdo probudil. To bylo najednou lidí, co by po letmém polibku s touto mimořádně novou činností nejraději  ráno nevstávalo a nechodilo do práce. Ačkoliv, někteří říkali, že by jim ta komunikace s přáteli v práci vlastně chyběla a sami by se jen těžko přemlouvali k nějakým pracovním výkonům. Ono to totiž není vůbec jednoduché, pokud není člověk vyloženě ujetý do jednoho jediného oboru, či  současně jeho hobby.

To můžete věřit někomu, kdo pracoval dříve i dnes například v restauraci a nebyl zvyklý sledovat tehdy prakticky jediné zajímavé médium, kterým byla televize, jenž byla milým doplňkem pro návštěvníky restaurace, ale již méně někomu, kdo má kromě své práce také určitá svá hobby i rodinu a řeší dovolené, nebo jak dostat synka z dorostu méně významného hokejového, nebo fotbalového klubu do lepšího oddílu.

Ta zpráva o možnosti práce z domova totiž najednou oslovila mnoho lidí, ale naprostá většina z nich si rázem uvědomila, kdo že si může o tom dovolit vůbec přemýšlet. A vězte, že na dosaženém vzdělání a ani funkci v nějaké firmě vůbec nezáleželo. Nemohl si to dovolit ani leckterý státní úředník, který jedná s klienty. Přesto to vše tak nějak způsobilo lavinu myšlení širé veřejnosti a ukázalo se, že ne vždy jde lidem v zaměstnání o vydělané peníze, ale do jisté míry převládá touha po delším volném času.

Nemělo by smysl tu psát, že existují provozy s třísměnným provozem, kde se prakticky pro zaměstnance nic nemění, ale už je zajímavější třeba psát o tom, že dnes mají mnohdy pracující lidé možnost si do jisté míry o délce své pracovní doby, či jejím začátku a konci leckde rozhodovat., což třeba v 90. letech vůbec nebylo a je to ukázka toho, že dějiny jsou prostě všude přítomné.

Vždyť jenom stačí mít zájem trošku do té historie zabrouzdat a už vidíme, jak se pracovní doba z nějakých 18, nebo 16 hodin denně postupně zkracovala až do dnešních dnů. A víme i to, že takový Čech v průměru odpracuje v životě o 7 let více, než například Francouz. Na vše jsou dnes statistiky, které zaměstnávají plno ,, potřebných" lidí. Ovšem, nakousl jsem tu fakt, že se nám ve společnosti objevil takový trend, kdy lidé budou raději brát méně peněz za méně hodin, než více peněz za více hodin.

A vůbec se někdy zdá, že docházka do zaměstnání není tím, po čem by lidé nějak moc toužili, což opět ukázal krásně covid-19. Zatímco moje generace s určitým pousmáním vzpomíná, jak jsme museli strávit ještě dva roky v základní vojenské službě a do 22 let věku jsme měli pouhých 14 dní dovolené, tak dnešní mládež se vám přizná k tomu, jak jim přišlo komické i milé, když je v době covidu- 19 posílali u vchodu do škol domů a delší volno celkem uvítali i učitelé.

On  však vždy za snížením školních i pracovních aktivit nestál jenom covid-19.,, Smůlu" mají všichni ti, kteří prostě fungovat musí a za kterými musí být nějaká činnost vidět. To jsou i lidé, kteří musí dohlížet, aby vše někde klapalo tak, jak má. Člověk v životě mluví s mnoha lidmi nejrůznějších profesí, kteří pracují buď nějak soukromě, nebo ve firmách a je tak svědkem mnohých různých příběhů, které mu dávají určité povědomí o tom, jak to asi kde chodí, a co to kde obnáší.

Následující příběh jen potvrzuje to, co jsem tu v dnešním článku psal. Postěžoval si mi jednou takový mladý tatínek, jak prý to bylo fajn, když v pátek ráno nemusel vůbec vstávat, užil si rodinu, děti a jelo se na výlet. Bylo to milé i proto, že byl zrovna srpen a vůbec mu nevadilo, že nepobíral plnou mzdu. Protože prý nešlo jen o nějaké čtyři letní pátky, tak mu dal návrat k normálu prý docela zabrat, protože na horší se hůře zvyká.

Určitě si teď leckterý čtenář řekne : ,, Žijeme prostě v době kontrastů. Na jedné straně lidé, kteří by mohli být v práci, nebo někde ve službě aspoň občas nejlépe sedm dní v týdnu a na straně druhé se najdou tací, kteří pro změnu aspoň občas ani moc někde nechybí. Ale, ono je to ještě mnohem pikantnější. Na závěr si dáme hodně podobný případ, ale tentokrát z druhého konce všude přítomného dvojího metru. Stejná situace s jiným řešením. ,, Co jen s vámi ?" Tam se přihlásíte, dostanete rychlokurs práce s travní  motorovou sekačkou a hezký jarní den :-)!

Pobavilo ?  Tak hlavně zase úplně něco jiného, než je nějaká historie čehokoliv, pozvánky na akce, zážitky z výletů a další momentální nápady. Něco z toho, co se nás občas opravdu všech dotýká, protože značná část. čtenářů Soutoku jistě nějak někde pracuje, nebo pracovala.

Jedu  na Mělník. Slaví tam letos velké jubileum :-).

Mimochodem, když jsem tu zmínil ,,tu nějakou historii," tak si dovolím dát odkaz na takové dva originální články a hned vám ještě v závěru napíši proč.

https://soutok.blogspot.com/2023/12/pred-rovnymi-150-lety-prijel-na.html

https://soutok.blogspot.com/2023/12/pred-150-lety-vstoupila-zeleznice-do.html

Žijeme v roce, kdy hlavně slavíme 750 let města Mělníka. ( koncovka ,,u" je taková nepřirozená), ale dozvěděl jsem se, že vůbec ten letošní rok by měl být takovým oslavným rokem všeho možného. A nejen to. Dozvěděl jsem se, že i ty dva zmíněné články po stránce ke zmíněnému výročí v nich jsou prý špičkové. Mno, je to jistě poněkud přehnané a občas si chtějí lidé udělat vzájemně při setkání radost, ale na druhou stranu je fakt, že nemají konkurenci. Nikdo jiný totiž tady o tom nic nenapsal a jde pochopitelně o věc, ke které mám nějak blízko.

Nu, a žádný autor nechce, aby jím pracně vytvořené články přečetlo v nějakém období několik lidí a tím to končilo. Upřímně, nevím dle čeho si čtenáři vybírají  na Soutoku články. Některé jsou ve statistikách prakticky denně, jiné aspoň třikrát do měsíce, další někdo vyjímečně objeví, či spíše takzvaně odkudsi vyhrabe. Nezbývá mi nic jiného, než je propagovat zde, protože to za mě nikdo jiný neudělá a ne každý má stejné pravomoci.

 Soutok si kdysi myslel, že je správné propagovat na svém webu věci, které mu přijdou zajímavé, a pak zjistil, že propagace odkazů na jiné weby  na stránkách mnohých FB skupin může být dokonce v rozporu se stanovy nějaké skupiny pod pohrůžkou vyřazení člena ze skupiny. Chápu, že když je něčeho moc, tak je toho příliš, ale k tomuto se vyjadřovat nebudu. Pohodový zbytek víkendu !

RMM - hudební projekt Na louce už navštívilo téměř 1000 dětí. Největší AUTO-MOTO veterán burza & prodejní výstava veteránů v Lysé nad Labem se blíží! Již za 10 dní. Následující výstavy.

 

Přátelé, přišel mi právě z RMM poměrně fotograficky bohatý materiál, a když vezmete v úvahu, že jde o akci, kterou již navštívilo 1 000 dětí ! , tak je to myslím chválihodné a záslužné. Konečně, když si každý sáhneme do svědomí, tak si musíme přiznat, že nám na dlouhá léta v hlavě zůstalo spoustu zážitků a nemálo jich je i z dětského věku. Za mnohé vděčíme právě i dospělým, kteří tehdy pro nás připravili různé soutěže, naučné programy a mnoho dalšího. Zkusme se dívat na věci také tak, že radost a zážitky našich dětí jsou pro nás pozitivní, protože nevedou mládež k nějaké destrukční činnosti a vyznávání agresivních hodnot, ale k pozitivům a hodnotám jenž sami vyznáváme.

Místo: Regionální muzeum Mělník, malý sál Projekt pro školy: Na louce Termín: 6. 3. – 3. 5. 2024

Inovativní hudebně dramatický projekt mělnického muzea zažilo více než 1000 dětí

Z pomyslné muzejní louky si žáci nejen mělnických škol odnesli zážitek naplněný hudbou, tancem, muzicírováním, radostí z pohybu i z práce na vlastním hudebním nástroji. Na louce si děti v dávných časech hrály a zpívaly, kluci vyřezávali píšťalky a děvčata sbírala bylinky či kvítí. Louka byla a je místem mnoha dětských radovánek či zábavy, a právě ta byla inspirací pro muzejní edukátorky a externí lektorky hudebnice při tvorbě nového formátu hudebně dramatického programu.

Děti se naučily lidovou píseň „Pletla v kytku“ a vyzkoušely si jednoduchou krokovou variaci zvanou průplet, která se hodí do rytmu této jarní písně. Oblíbenou částí programu se stala výroba nástrojů z obyčejné instalatérské trubky. Při jejím řezání některé děti prvně držely v ruce pilku, avšak práci s ní si rychle osvojily a novou dovednost si pochvalovaly. Do samotného muzicírování se zapojily při hře na vlastnoručně vyrobený hudební nástroj, ale prozkoumaly i jiné perkusní nástroje (bubínky, dřívka, „žábu“, dešťovou hůl…) vhodné pro rytmizaci písně. Jednoduché lidové převleky zase připomněly dětem časy našich prapředků.

Program měl za cíl podpořit hudební, taneční a dramatické dovednosti žáků v dnešním přetechnizovaném světě. Zároveň si každý učitel odnesl „zpěvník - nápadovník“ s další inspirací pro školní výuku.

Jarními projekty v malém sále muzea prošlo přes 1000 dětí. Program Na Louce vznikl za finanční podpory Evropské unie.

RMM-

Kontakt: Kristýna Frelichová – odd. PR a propagace frelichova@muzeum-melnik.cz, tel. 728 620 651, tel. 315 630 923

Je sice pravdou, že jsem se tu poslední dobou tak trošku omezil na své poslední výlety i potažmo záliby, ale věřím, že se zase brzy podívám třeba na výletní lodní dopravu doma i v okolí, jakož na různé akce ve Mšeně, na výstavišti v Lysé nad Labem, nebo třeba i úplně někde jinde. Nechci předbíhat, protože člověk jistě má okamžiky, kdy má nápady na různá témata, ale někdy to není jednoduché.

Dnes se podíváme na nejbližší akce na výstavišti v Lysé nad Labem, které vypadají tematicky myslím dost zdařile. Je opravdu jen náhoda, že vás zvu předně na velikou auto- moto burzu, o které mi zrovna dnes vyprávěl známý, který se na ni chystá. To jenom podtrhuje fakt, že některé věci prostě lidi hodně táhnou a rovněž to jenom dokládá skutečnost, že v Lysé nad Labem za ta léta prostě vědí, na jaké výstavy jim lidé chodí, a na jaké výstavy je mají především lákat. Toto jsem nikdy nepochopil například u Litoměřic, kde se prakticky vše točí pouze jednou v roce kolem známé Zahrady Čech.

Mimochodem, když si zvětšíte ten obrázek níže, tak vpravo nahoře na obrázku s papouškem říká dítě : ,, Tati, mami, koupíme si morčátko! Nebo andulku ." Víte, trpím někdy návaly vzteku, když vidím ten přístup lidí k domácím mazlíčkům. Klidně pustí kočku někde ve třetím patře na balkón a vůbec nepřemýšlí, že je ochotna se pustit skokem za letícím ptáčkem, nebo nějakou muškou. Ono se to zatím nestalo. Až se to stane, tak to bude jednou a naposled. Jenže, pro mnohé je to jen kus, který se dá nahradit jiným kusem. Stejně tak lituji morče, které děcko navlékne do obojku a táhne ho za sebou po trávě. Zamyslete se prosím. To není jenom tak něco koupit, ale také se o to starat a hýčkat to, Kdo z dospělých tomu dá jen nažrat a dále to nemusí vidět, tak ať nic nekupuje a ani dětem, kterým nedá vůbec žádný kladný citový příklad a zvířeti jen ublíží, nebo jej doslova zabije. Přitom to jsou právě tato domácí zvířátka, která vám na rozdíl od lidí nikdy neublíží a dokáží vás potěšit svoji spokojeností.

Pohodový týden a příjemný blížící se víkend !

Na bájném Řípu je vždy fantasticky. Tentokrát neuvidíte jenom 95 km vzdálený Klínovec, ale nově i slavný německý Fichtelberg.

 

Je kolem nás spousta krásných míst, ale člověk k jejich návštěvě potřebuje určitou konstelaci., jejíž důležitou součástí je i jistá motivace.

Fotografie z minulé neděle vás zase zavedly po dvou měsících na vrch Nedvězí, ale nutno říci, že byl podstatně lepší rozhled, a také jsme spolu objevili opravdu krásnou originální výzdobu, odkud je prý vidět až třetina Čech. Navíc jsme objevili web, který je občas dobré před jízdou sledovat, abychom se nedivili, že se někam nemůžeme dostat.

Kam tento víkend, byť je jinak pořád třeba občas někde něco udělat ? Původně jsem se již od ledna domlouval s kolegy od stejného hobby FM a DAB+ pásma, že si uděláme společný výlet na Říp, ale ono obvykle nikdy nic není tak, jak by si člověk přál, zvlášť když jde o zájmy více lidí. Vzpomínám třeba na rok 2000, kdy náš zájezd měl navštívit Třístoličník na Šumavě a věc se pět kilometrů před cílem zvrtla. Jak to ?

Inu, byly s námi pomalejší a méně zdatní jedinci i rodiny a ukázalo se, že vedoucího zájezdu nejvíce láká rozhledna na Boubíně, tak se zavelelo k obrátce a já si na ten Třístoličník musel počkat dalších 16 let., kdy jsem si sem v rámci Jízdenky na léto odskočil. Nejinak tomu bylo i teď a plně jsem to chápal. Proč by měl nějaký nadšenec dálkového příjmu rozhlasu jet na Říp, když se zrovna podařilo na relativně nedaleké České Sibiři naladit na frekvenci 101.5 MHz švýcarský Säntis, což je asi nejbližší místo od Prahy, kde se toto podařilo.

Nelze to samozřejmě nikomu mít za zlé, není všem dnům snad ještě konec a je třeba upřímně říci, že kdyby to odtud nebylo tak daleko a člověk si rád po pracovním týdnu v mém věku již nepohověl, tak bych tam snad jel také. Ač ze zvyku v takovém případě potom jezdím podstatně dále a i tady máme horkou novinku :-). Zrovna dnes přišla pro lovce rozhlasových kmitočtů zpráva, že se dá na Českokrumlovsku na jednom kmitočtu zachytit stanice ze Slovinska. Žádný Relax Kladno, nebo Impuls, či Frekvence 1, ale Slovinsko :-). Milé a samozřejmě jenom momentální stav, protože v tomto se věčně někde něco mění.

Když nám však bylo oznámeno, že příští víkend má pršet, další je na Řípu pouť a na sever od Mělníka se v současnosti po poklidných okreskách nedostanete, tak jsem si musel na tu další svoji oblíbenou horu prostě vyjet sám.

To je jedním slovem cesta do pohádky a je mi líto lidí, kteří si neustále stěžují, že je někde moc lidí. Já si také postěžuji, ale vzpomínky mám obvykle dobré, protože se s mnoha z nich nějakým způsobem seznámím, popovídáme si a je na co vzpomínat.

Tentokrát mi již po příjezdu dělalo místo asi 30 lidí ve věku 70 - 85 let, abych mohl projet na své parkovací místo. Téměř všichni lidé, se kterými jsem po celý den na Řípu mluvil, tak byli z Prahy. Tento první ,, zájezd" již měl za sebou návštěvu hospůdky ve Ctiněvsi a dozvěděl jsem se, že jde o takový výlet bývalých členů veslařského klubu Slavoj Vyšehrad. Aspoň to tedy bylo tak, že já to nadhodil v rámci ověřování znalostí a nikdo neprotestoval :-).

Ačkoliv v tyto krásné dny nemohu trénovat kvůli zaměstnání ani pěšky a ani na kole, tak se ukázalo, že do prudkého kopce jsem měl snad i díky věku k nim nejvíce sil a potěšilo mě to. Najednou jsem zjistil, jak to veselí  a žerty za mnou při stoupání najednou zmizelo a bylo ticho. Ono se dnes mimochodem říká, že se každý snad  jednou dočká, ale když sledujete situaci kolem nás, a co se všude kolem děje, tak nevíte co bude za měsíc, natož za 5 let, a to nepíši o lidském proměnlivém zdraví, kdy jenom povzbuzující optimismus stačit nemusí. Vůbec nevíte, co bude, když se opravdu dočkáte, a jaký bude vůbec svět, či Evropa, nebo jen u nás.

Má první návštěva patřila samozřejmě z tohoto směru Pražské vyhlídce, odkud se můžete podívat i domů, ale tentokrát jsem sem jel na základě předpovědních podmínkových webů s tím, že budu možná rád, když vůbec zachytím jenom blízké pohraniční bavorské vysílače, což se splnilo. Větší radost mi tentokrát jednoznačně dělal výhled, který se neustále pozvolna zlepšoval. Ty první fotografie krajiny jsou nafoceny lehce po 12.30 SELČ, kdy jsem se sem vyškrábal a vše je ještě dost v oparu. Mohl jsem si možná s fotografiemi zkusit trošku pohrát, ale jednak to do jisté míry postrádá význam, stojí to drahocený čas a člověk nejvíce ocení určité místo tehdy, když jej sám navštíví.

Je to tedy vlastně určitá reklama místu a milá vzpomínka těm, kteří tam už byli. Také jsem rád, když v televizi vidím nějaké místo, které je pro mě vzpomínkou.

Dvě věci si fotograf nemůže na Řípu dovolit vynechat. Rotundu sv. Jiří a chatu.

A také případně ještě místo, kde byl vytěžen kámen do základů Národního divadla. To opravdu prokouklo a díky tomu, že to zde lesníci trochu prořezali, tak se zlepšilo úplně vše. Výhled do kraje, místo zkrásnělo a rozhlasové signály ze severu se mi zlepšily.

Přímo před námi je odtud závod ve Štětí, na který jsem začátkem března hleděl z druhé strany s tamního Špičáku, a pak celá řada vrchů, z nichž některé by měl již čtenář Soutoku bezpečně poznat.

Vlhošť.

Ještěd.

Bezdězy.

Tady jsme již o něco dále, kde jsou další dvě severní vyhlídky. Pohled na České středohoří je prostě fascinující. Bývalé vyhaslé sopky svými ostrými tvary mohou někdy připomínat vzdálené Alpy.

Hrad Házmburk je jednou z místních nejpopulárnějších dominant. Je odtud asi tak daleko, jako Mělník na druhou stranu. To již bylo pozdní odpoledne a viditelnost se opravdu zlepšila. Všimněte si pásma Krušných hor na pozadí.

Sice se hodně lidí odtud ze Řípu dívá na svoji matičku Prahu, kde většina návštěvníků žije, ale České středohoří neomrzí. Pro mě je zvlášť přitažlivá část, kterou nelze z naši vyhlídky vidět a nachází se na Lounsku. Uprostřed je populární tabulová hora Raná, kterou proslavil paragliding.

Když se na ni podíváte a máte triedr, nebo vám ji přitáhne zoom fotoaparátu tak, jako mně, tak zjistíte, že je za ní mnoho vrtulí větrných elektráren. Tady se pak dozvíte, která by to asi tak mohla být :

https://csve.cz/cz/aktualni-instalace

Pro mě však bylo zajímavější ještě něco jiného. Všiml jsem si totiž, že není vidět jenom stavba na Klínovci, ale vpravo je ještě jeden skoro stejně vysoký kopec s další stavbou. Měl jsem určité podezření, a když si oba obrázky zvětšíte a porovnáte to s odkazem níže, tak máte jasno.

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a3/Pano_keilberg_fichtelberg.jpg

Pro mě to má vše ještě jeden slušný význam. Ono je totiž údolí mezi oběma vrchy takovou branou do západního rozhlasového světa, která může v podmínkách sehrát významnou roli. Zkuste si tím směrem udělat z Řípu mezi oběma kopci přímku mizící ve vodách kanálu La Manche a zjistíte, že po průchodu nejvyšší nadmořskou výškou není již dalších zábran k různým vysílačům  v Hesensku, Sársku, Belgii, či severní Francii. Jenže, ty podmínky bývají velmi často ve všední dny brzy ráno a málokdo je zkontroluje, protože nás nadšenců lovů vzdálených stanic pásma FM i DAB+ není v republice zase tolik a většina se zajímá až na vyjímky o okolí svého bydliště, nebo dokonce jen svého bytu.

Navíc nelze úspěch vůbec zaručit, a tak je to jen další kamínek do mozaiky těch, kteří mají volného času až moc, nebo dokáží různé zájmy nějak kombinovat.

Klínovec.

Fichtelberg.

 Na něm je umístěn vysílač, odkud lze i na mělnické vyhlídce poslouchat na frekvenci 107.7 MHz oldies rádio RS.A ve stereozvuku. Pod kopcem se nalézá sportovní zimní středisko Oberwiesenthal, které bylo v časech  bývalé NDR tak významné, že naše televize odtud věčně přenášela nějaké zimní disciplíny.

A to je dnes asi tak vše to nejzajímavější, co jsem vám mohl ze sobotního Řípu nabídnout. Vždy mě těší, když aspoň sám pro sebe a čtenáře Soutoku něco nového objevím. Rozhledy mě baví. Škoda, že lidé ještě mnohde pořádně nevědí, jaké zajímavosti jsou kde na obzoru vidět, protože by si místa ještě více vážili, ale s tím už nemohu zřejmě dělat více, než dělám. To je na těch, kteří mají možnost ty vědomosti šířit dále, či sdílet, pokud k nim mají podobný vztah.

Pohodový vstup do 16. kalendářního týdne.