neděle 22. ledna 2017

Větrný mlýn u Vrátna přivítá návštěvníky snad již letos. Trasy na Nedvězí ( 28.1.) všech Kčt jsou již upřesněny.


Začnu tím nejaktuálnějším. Už jen necelý týden zbývá do populární nejen mělnické turistické akce, kterou je již 42. ročník zimního přechodu vrchu Nedvězí. Trasy jsou tedy letos 4 a můžete si ty možnosti přečíst po kliknutí na obrázek. Takto krásně je totiž akce i s odznáčkem prezentována ve vitrině Kčt Mělník.

Neratovice mají zase zpracovaný pochod v takto krásném netovém provedení i s mapkami jednotlivých tras..... http://www.kct-nera.cz/nanga.pdf ..
a Kralupy nad Vltavou jsem našel už posledně v této podobě.... http://www.kralupska-turistika.cz/tom/index.php?page=akce

,,Lidi, kdo půjdete, tak ať to dobře dopadne a ať se vám ( nám?) to líbí !! :-)).

Pokud vám tedy informace nějakým způsobem pomohou ( i ty v minulém článku ... http://soutok.blogspot.cz/2017/01/vsechny-tri-turisticke-kluby-okresu.html ) tak budu pochopitelně rád.

Sebou tedy hlavně dobré boty, přiměřený oděv vzhledem k počasí, dobrou svačinku a třeba i trošku populární slivovičky. Lahvinka na slivovičku bývá někdy součástí dárkových multipacků Svijany :-)).


A pak mi příbuzný připomněl, abych si posvítil na Vrátno, konkretně na větrný mlýn u obce, ke kterému mám také užší vztah. A výsledek je opravdu radostný. Nikdy by mě nenapadlo,  že to nebude žádný vodní mlýn na Pšovce, ani na Liběchovce, ale větrný mlýn ve Vrátně za hranicí okresu, který bude sloužit, jako první v blízkosti Mělníka turistickému ruchu.

Konečně ho totiž koupila osoba, se správným smýšlením a dle článků na netu i v tisku, by to mohlo začít sloužit již letos. Kupec, se jmenuje Aleš Křemen a v současné době provozuje odchovanec Aera Odolená Voda světovou firmu Woodcomps Proppelers http://www.woodcomp.cz/wp-content/uploads/2016/09/wc_212x299mm_eng.pdf  na výrobu nejen leteckých vrtulí. Jak sám řekl, tak mlýn mu padl do oka asi před 15 lety, kdy nad ním i nad Kokořínskem létal letadlem a má prý zdejší kraj prochozený i po svých. Mlýn je holandského typu.

Rozdíl je ten, že u německého typu mlýna ( často jde o stavby dřevěné), se točí po větru celý objekt, kdežto holandský typ je mnohdy ( není to pravidlo) kamenná stavba, kde se natáčí jen svrchní část s vrtulí. Znovu tak musím vzpomenout na milá léta dopisování, kdy mi často chodily pohledy právě s holandskými mlýny, ale v Lužici můžete zase z vlaku mezi Libercem a Bischofswerdou ( směr Dresden, potažmo Budyšín) obdivovat ty německé. Mlýn u Vrátna má mít 20 metrové perutě a vedle bude hotel s restaurací.

 Inu, zase další krásné pozitivum pro oblast Mšenska, kde už máme třeba rozhlednu na Vrátenské hoře ( 28.10.1999), rozhlednu Hradišť( 2006) a muzeum drobného zemědělství v Kadlíně atd. Měl bych ale i vzpomenout nedaleké malé železniční muzeum v Sudoměři u Skalska, jakož i zahradní železnici ve Skalsku, ale třeba samozřejmě Lobeč. Tam zase máme pivovárek, muzeum i zámek plný akcí. Je to opravdu pohlazení po duši, když lidé mají kromě využití přírodních pokladů ještě plno dalších krásných možností.


neděle 15. ledna 2017

Retro: Stáří není zásluha. Jak počítač změnil celkové smýšlení společnosti.


Občas, se nám snaží Česká televize nabízet pořady s předponou retro , aby dnešní mladý člověk, který socialismus před listopadem 1989 nezažil, tak aby si udělal nějaký obrázek o tom, jaká ta doba vůbec byla. I senior, který to zažil, se rád občas podívá a pořad podrobí určité analýze. Je totiž až neuvěřitelné, jakým tempem, se život mění, co udělala změna režimu, a dokonce došlo nezávisle s tím ( technika satelitu tu byla i za socialismu ve společenských tanečních a restauračních  zařízeních ( hudební televize MTV), jako doplněk) k převrácení určitých hodnot, což si ani mnozí již  neuvědomujeme, nebo si to nemůžeme uvědomovat. A protože i tyto retro pořady mají určité rezervy, tak mám docela pěkný motiv na nezvyklý článek.

Začít bych mohl už jen docela obyčejným zdravením, které umí dodnes některé lidi pěkně rozpálit. Pominu teď případy, kdy se některý člověk domnívá, že dosáhl nějakého společenského postavení a tak nemusí odpovídat na pozdravy jiných, protože to bylo i dříve. Jiný už je fakt, že dříve jsem si, jako kluk vůbec nedovolil nějakého souseda ze čtvrti nepozdravit, protože by si mohl stěžovat rodičům a pokládal by mě za nevychovaného. A to by si člověk od rodičů, kteří se jistě se sousedem znali pěkně odskákal. Podobné to bylo i ve školství. Ale, nechme teď tyto věci už jen pro jejich obšírnost být, neboť by vám spousta oponentů řeklo, že je to prostě světový trend a podívejme se na nějaké zajímavosti.

Když dnes dítě dokončí ZDŠ, tak se může zcela dobrovolně a svobodně rozhodnout, zda půjde někam o prázdninách na brigádu ( dnes jsou i zahraniční možnosti), nebo zda si udělá klasické dvouměsíční prázdniny a bude lenošit. To dříve nebývalo. Dříve, než jste začali něco studovat  na střední škole, nebo v učilišti, tak bylo běžné, že se kolektiv vlastně prvně seznámil na zpravidla měsíční srpnové brigádě. Bylo to zkrátka povinné, stejně tak, jako později pro chlapce dva roky vojny.

Bylo to špatné, když to nebylo demokratické rozhodnutí jedince ? To nechám na vás, ale zajímavé je, že naprostá většina lidí, se kterými jsem kdy mluvil, tak na tyto povinné brigády i vojnu nevzpomíná ve zlém a někdy je označuje za zajímavý a někdy i veselý životní přínos. Ono to ani jinak nešlo, než tu povinnost prostě přijmout, a kdo se tomu chtěl vyhnout, tak na to někdy i pěkně doplatil. Nedávno ( duben ? 2016) jsme se sešli s Martinem Klihavcem v Lobči v pivovaru u křtu knížky dvou autorů, která nesla název Pivovary Mělnicka. V té knížce je například obrázek chmelnice, která dnes na tom místě již sice nestojí, ale vždy když jedu kolem na jízdním kole, tak si tam vzpomenu na vyjímečný měsíc svého mladého života, byť těch brigád bylo více.V hospodářství totiž tehdy hlavně pomáhali studenti, dokonce i žáci druhého stupně ZDŠ a samozřejmě armáda.

Zajímavé je, jak se dříve lidem udělovala dovolená. Pokud vám bylo 18-22 let, tak jste měli nárok na pouhých 14 dnů volna v kalendářním roce, což díky vložené vojně leckomu ani nepřišlo. Teprve od 23 let do 32 let, jste měli nárok na tři týdny, a od 33 let jste dostali teprve 4 týdny volna. To vše už člověk pomalu zapomněl, ale ono to často vychází i dnes, že tak 14 dní je na léto, týden na Vánoce, a když člověk onemocněl, tak si nemusel lámat hlavu s nějakými třemi  neplacenými dny. Tehdejší model byl zcela opačný, než dnešní. Stáří znamenalo praxi a zkušenosti v celém spektru oborů lidské činnosti.

Když bylo člověku 40 let, tak se předpokládalo, že už toho udělal pro společnost dost, má i určité profesní i životní zkušenosti, a tak má nárok na slušný plat, auto, bydlení, třeba i chatu, nebo vyšší pracovní pozici. Naopak, mladý člověk byl někdo, komu chyběly zkušenosti, začínal s troškou peněz a výhledově, se měl ke všemu teprve pomalu propracovat, což tak nějak i chápal.

 Ano, existovaly novomanželské půjčky, stavěly se někde po práci  i svépomocí domy apod. Bez ohledu na věk, pak všichni zaměstnanci ( bylo povinné někde pracovat) užívali určité výhody, jako byl případně levný víkendový, nebo dovolenkový pobyt v podnikových chatách v atraktivních oblastech, příspěvky na zahraniční dovolenou, na lázně u starších nemocných zaměstnanců, a samozřejmě ty mikulášské i vánoční besídky s bonboniérou na doma, za pár korun na ROH, což nejraději  retropořady připomínají.

Mládež však raději dávala přednost aktivnějším dovoleným v podobě dobrodružství. Čili vandru, vodáckých dovolených apod. Už méně se dnes ví to, že kromě cestování do socialistických států existovala pro lidi do 26 let takzvaná CKM ( cestovní kancelář mládeže). Pokud jde o zahraničí, tak Češi v létě nejčastěji jezdili stejně tak, jako dnes do Chorvatska, jen to byla Jugoslávie. Zkrátka k Jadranu, a pak do bulharské Varny,Burgasu, či rumunské Constance ( vše Černé moře). S CKM bylo možné podle prospektu vycestovat i na západ, či do severní Afriky, ale už jsem tu kdysi psal, jaká banalita někdy rozhodne o tom, že člověk něco nezkusí.

Sametová revoluce změnila neuvěřitelným způsobem tehdejší zaběhlý život a podobně změnil lidské hodnoty počítač. Najednou vznikl soukromý sektor podnikání, přišla i flexibilita, nové úřední výrazy i názvy, a změnil se i dosavadní systém hodnot, na jehož vrcholu byli dosud ti nejstarší a údajně nejzkušenější Už neplatilo heslo, že stáří se rovná zkušenosti, ale budoucnost byla v mládí. Reklamy zvaly mladé lidi do začínajících perspektivních mladých kolektivů,  mnohdy se požadovala znalost anglického jazyka a postupně znalost práce na PC. To samo o sobě dávalo velkou příležitost především mladým lidem, kteří na rozdíl od starší generace byli doslova nuceni povinně asi třikrát týdně studovat na ZDŠ i dalších školách aspoň jeden světový jazyk a pozadu nezůstávala ani výuka práce na PC.

Mnohdy jsem také slýchal verzi mladých manželství, že si ten počítač kupují hlavně kvůli těm dětem, že se to teď na školách i při učení čím dále a více chce. Webové adresy začaly pronikat i do televizních reklam a lidé se pomalu a jistě začali ptát, co že to je vlastně za novoty a za zázrak Kdo neměl počítač, tak samozřejmě vůbec nechápal, co vše to umí. Člověk byl zvyklý listovat obsahem knihy, a pak se později ukázalo, že tady musíte mít nápad a vědět, co chcete hledat, a jak.Spousta lidí na PC totiž třeba jen hraje hry, nebo hledá ubytování na dovolenou.Dále neví,co vůbec hledat a proč.

To jsem však mnoho předběhl. Starší člověk je k mnohému začátku nedůvěřivý, a ten mladý totiž musí získat nauku vlastně povinně a díky tomu, že ještě neví, co to jsou pracovní povinnosti, nebo nějaké případné zdravotní  problémy a nespadl do nějakých zajetých kolejí, tak je více nakloněn k dobrodružným změnám třeba i v povolání.

Zprvu nebyly počítače ještě tak rozšířené a těch všelijakých technických předchůdců v podobě elektronických zápisníků  apod. měly také dost. Nedůvěřivá starší generace, se snažila od těch mladých a zasvěcených zjistit, k čemu je to dobré, co to tedy vlastně všechno kromě počítání umí, a jak to funguje, což se často nesetkalo s pochopením. těch mladších, kteří se v mnoha případech viděli, jako správci počítačových sítí a posilovala je i určitá vize toho, že oni umí něco více a jejich je budoucnost. Dobovým heslem se tak stalo, že stáří není zásluha.

Všichni tací samozřejmě nebyli, ale sami nakonec víte, že když něco umíte a někomu to vysvětlujete, tak se mnohdy neubráníte počínat si rychle a nechcete se moc zdržovat. Byla to zvláštní neviditelná i neohraničená doba. Až teprve vlastní aktivita, osobní omyly, a snad i určitá nauka způsobily, že se toto určité generační napětí nakonec oboustranně srovnalo a snad to bylo ve své podstatě celkově pro společnost přínosné. Zmizel totiž zastaralý názor, že mladý člověk musí nejprve letitě dozrát, byť určité zkušenosti potřebuje získat, a ten zase na oplátku viděl, že i ti starší se mohou ještě v nových technologiích také něco naučit, pokud k nim mají přístup,jsou k tomu nuceni  a mají zájem. Ono totiž stále platí, že nejlepší škola je povinnost. Zvlášť v době tolika zájmů lidské činnosti.

Tak bouřlivá doba tu byla na přelomu tisíciletí.





sobota 14. ledna 2017

Když je na Mělníku sníh, může to být romantika a pohoda. Třicet dva snímků ve fotogalerii.


Milí čtenáři, k internetu patří i hackeři, jiné práce jsem měl také více než dost, a tak tu máme takovou zde nezvykle delší pětidenní pauzu, ale vůbec to není na škodu. Ostatně, bylo docela zajímavé sledovat čtenáře, jak si budou počínat, když chybí příliv nových článků ( je jich tu za více než 5 let už 1 222)  a výsledek nebyl vůbec špatný, mám-li věřit statistikám webu. I tak, se vždy někdo našel, kdo si nějaký ten článek, nebo i více článků přečetl, a to potěší. Bohužel mi statistika umožňuje vidět vždy jen deset top článků dne, nebo posledních dvou hodin, ale co se dá dělat.

Chtěl jsem vám hlavně představit opravdu krásně zpracovaný program muzea na lednové akce, ale když ten lotr hackerská, se zrovna přisál na originální text. Nicméně, sliboval jsem zde posledně krásné obrázky zasněženého Mělníka z neděle 8. ledna, kdy to vyzývalo k procházce a důvodů bylo několik. Motivoval mě svým výrokem známý mělnický a městský fotograf pan Lojka, když pravil, že na vánoční přání těžko rychle sháněl fotografii zasněženého Mělníka. A pak je to fakt, že člověk nemusí vždy jezdit někam daleko na výlety, ale poslouží velmi dobře i procházka po domácím městě. Sníh totiž dodává člověku v zimě tolik potřebné světlo, za kterým někteří jezdí při lyžování na hory ( vedlejší produkt akce) a to město vypadá zase úplně jinak. Vykročme tedy na malou procházku.


Prázdná nedělní polední a jinak frekventovaná Tyršova ulice mi dovolila trošku neobvyklý záběr. Kolik lidí přes tento přechod směrem k Pražské bráně tu o všední den asi  přejde? Určitě se však nikdo moc nerozhlíží :-).


Karlovo náměstí. Na jedné budově tam kdysi běžely nějaké elektronické noviny a je to tak asi pět let.


Pražská brána, ta se nikdy neokouká. A je jedno, zda je to ta současná, nebo ta z historických pohledů.


Cukrárnu vystřídala banka, ale v každém případě je to krásná budova. Pěkná autobusová zastávka je zase takovým mementem historie dopravy v centru.


Malý průhled na vodárenskou věž.....


.... a zde už je stavba, která možná zůstane jen na historických pohledech.


Touto uličkou pro pěší jezdily do roku 1976 v obou směrech autobusy na bývalé nádraží ve Fibichově ulici a 28. října. ( Druhá byla jednosměrná směrem ke KD- viz listopad 2011, seriál o dopravě na Mělníku).
Mimochodem, nedávno se někdo ptal na webu iSoutoku, kde prý jsou vlastně na Mělníku nějaké ty vnitřní prostory ( sály) na tančení. Tehdy jsem vzpomněl jen na sál v hotelu U zlatého beránka, kde už moje generace netančila, ale sál se otvíral při vinobraní, kdy sloužil, jako rozšíření spodní restaurace. Však také Mělnické vinobraní znali televizní diváci po celé republice.

 Tančilo se ale v Lidovém domě, také ve vinárně Diana ( součást ,, Liďáku), a právě ve Fibichově ulici. Tam byl jeden sál v patře, z jehož předsálí bylo možné vkročit druhými dveřmi do restaurace Záložna. Tam se točila Plzeň a ještě na začátku 90. let fungovala. Dnes tam sedí děvčata z České spořitelny. Mohli jste ale také jít po schodech do suterénu, kde byl takový polo taneční podnik, kterému otec říkal Šantán a moje generace Čína. O všední dny tu k vínu hrávala tlumená hudba z reproduktorů a víkendy patřily mládeži a tanci.


Romantika z podhradí. Pokud to nevíte, tak ta budova vpravo je správa CHKO Kokořínsko- Máchův kraj.


To už je klasika. To je prostě nádhera, která je zvěčněna na stovkách pohlednic a fotografií.


Tato příjemná pozvolná pěší cestička do čtvrti Rybáře skýtá nejen krásné výhledy do kraje i na vinici, ale každoročně tu na jaře nese průvod hodit Moranu do Labe, aby se tak rozloučil se zimou. Také už tu máme zvěčněny dva ročníky. Stačí jen v záložce vpravo hledat pod měsícem březen.


Enrique Stanko Vráz dal jméno naší vyhlídce nad soutokem Labe a Vltavy. Byl prý možná bulharského původu. https://cs.wikipedia.org/wiki/Enrique_Stanko_Vr%C3%A1z, a šlo o českého cestovatele s bohatým životopisem. Jak příznačné pro toto místo s výhledem na soutok dvou největších českých řek a na pohled do krásné krajiny na obzoru.


Soutok. Co dodat?


Zasněžené Rybáře.


Toto místečko u starého mostu, který dostal jméno po mělnickém, prakticky veřejností zapomenutém veslaři Strakovi má svůj půvab. Několik uvázaných pramic, kachny a někdy i led.


Až si vychutnáte z mostu pohled na Rybáře ....


...., na zámek s vinicí ....


 ...... a na stok, jak by bylo psáno na historických pohlednicích .-),


.... Tak vás čeká tato krásná budova, která kdysi také bývala restaurací.


Škoda jí. Stojí tu jen tak osamocena a pro šírou veřejnost nevyužita, protože tu není nic, co by sem lidi pod město tak nějak táhlo.


Když chcete vidět opravdu ten nejlepší sníh, tak asi nejblíže centru je Polabí.


Krásná vinařská škola tu má nad bílým trávníkem zase jiné kouzlo.


Kry plují po Labi.


O kus dále.


Z malé vyhlídky za hřbitovem.


Běžky na Mělníku, to je svátek.


Vedle modrého strakapouda s červenou hlavou můžete v parku na Polabí potkat také žlunu zelenou.


Připomínka článku o telefonních budkách z 9.1.2017.


Věřte tomu, nebo ne, ale tady kdysi bylo možné jet přímo do Kokořínské ulice a na Blata. Jen jste pod kopcem museli dát přednost těm na Mladoboleslavské, co vedla od autobusáku. Vpravo byly pouze tři bytovky z 50. let a kopec pro sáňkování apod.


Unikátní záběr do Jarošovky.


Kačák byl zamrzlý a kačky ve strouze Pšovce.


Nutrie, to je krásný živočich, a už se těším, až se na jaře pokusím u Vltavy najít aspoň stopy po jejich příbuzných bobrech.


Takový je tedy Mělník, když je sníh, a když pořád někam nekvaltujeme a vnímáme okolí.

pondělí 9. ledna 2017

Víte kde jsou v Mělníku telefonní budky ? Existuje jejich mapa? Fotogalerie, odpovědi a také ještě několik plakátů na akce.




Mapa umístění telefonních budek.

Když jsem 3. ledna napsal článek ...http://soutok.blogspot.cz/2017/01/pred-20-lety-se-u-nas-objevila-technika.html , který jsem věnoval hlavně občanským radiostanicím ( vysílačkám) v době jejich největšího boomu ( takzvané síbíčko od anglické  zkratky CB), tak jsem se zároveň otřel o telefonní budky. To zřejmě inspirovalo Jiřího Říhu z Mělnického deníku, který přišel 5. ledna s článkem http://melnicky.denik.cz/zpravy_region/telefonnich-budek-na-melnicku-ubyva-20170105.html ( Telefonních budek ubývá), a který jsem si se zájmem přečetl.

A to zase motivovalo z několika důvodů mě a díky tomu je tu dnešní článek. Měl jsem včera trošku volna a byl by hřích chodit jen do práce a domů, a nevylézt, když to tu máme aspoň maličko jako na horách. Sníh je prostě na Mělníku v posledních letech určitá vzácnost, pokud bych to chtěl srovnávat se 70. léty 20. století. Vyšel jsem si tedy s foťákem, a kromě zimních záběrů z města, které jistě brzy v nějakém článku představím, tak jsem se také specializoval na telefonní budky. Člověk si to ani neuvědomuje a jde skutečně o věc, která pomalu zaniká a také byla součástí našeho života, jako spousta jiných věcí, které člověka v jeho životě provázely.

A tak jsem prochodil v neděli  po poledni město křížem krážem a snažil se vypátrat ještě tyto pozůstatky minulosti, které mnozí ani už kolikrát nevnímáme, protože je nepotřebujeme. Přesto jsem zavítal na stránky O2 a hledal nějakou jejich mapu, která snad ještě v roce 2009 existovala. Teď se nějak nedaří, ale objevil jsem aspoň toto ..( viz první obrázek)


Náměstí Karla IV.

Tak nějak jsem při tom webovém pátrání zavadil o text, kde se píše, že se každý může octnout v situaci, kdy mu dojdou v mobilu baterky atd. Fakt je , že mobilní telefon je věc chválená i proklínaná současně. Občas vzpomínám, kolik bych si jen v mládí ušetřil kroků, kdyby už tenkrát tento ,,zázrak" techniky existoval. Naši generaci nezbývalo, než se mnohdy nahánět po různých restauracích a dnes stačí jen zavolat větu : ,, Kde jsi?"  Na druhou stranu je člověk pod určitým dohledem, a to jak civilně, tak pracovně. Přesto každý ví, že dnešní telefon není jen věc na hovorovou komunikaci, ale spousta dalších audiovizuálních služeb i her pro volný čas.

A tak se tedy můžete podívat na mapu budek, která již nejspíš asi neodpovídá skutečnosti ( objevil jsem ji dodatečně až dnes asi před hodinou), protože jsem měl včera co dělat, zde nějaké ty budky vypátrat.

Aby článek nebyl jen o telefonních budkách, tak jej ještě okořením něčím s bilboardů. Přišly mi sice dnes materiály z muzea, ale škoda nafocených plakátů, které lákají na různé akce. Mimochodem,digitální fotoaparát je fantastická vymoženost techniky. Kde Jsou ty časy, kdy jel člověk na výlet, měl k dispozici 36-38 kino snímků, případně náročnější výměnu filmu ( převinutí zpět do kazety a výměna za nový film) a vybíral si, co tedy odkud s rozvahou vyfotí ? Dnes vidím pěknou knížku ve vitrině obchodu, nebo akci na plakátu a hned to vyfotím, abych si to třeba jen připomněl.



Sportovní

Vodárenská ( u trafiky)




U Evy.




sobota 7. ledna 2017

Všechny tři turistické kluby okresu jdou na Nedvězí 28. ledna. Bouda zřejmě mění majitele. Posunuty 57. Brtnické ledopády.


Zimní přechod Nedvězí 2016.

Potkal jsem před měsícem známého, který na akci Zimné přechod vrchu Nedvězí téměř nemívá absenci. Zavzpomínali jsme společně na loňský ročník plný sněhu i na krásnou cestu z Deštné přes Liběchovku a Vrabcov na vrchol, a nakonec si přitakali, jak to uteklo a za chvíli, se půjde znovu. Jiný známý, se mě zase na přelomu roku často ptá, jest-li už nevím náhodou termín, a pak případně počítá své pracovní směny.

Náhodou vím, protože používám častěji internet, a když  mě něco zajímá, tak hledám :-). Už jen, aby byl člověk v obraze.
Nejprve tedy koukám do vitriny Kčt Mělník na náměstí Míru, pokud mám cestu kolem, nebo rovnou na  http://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/a28-ledna-2017-prechod-nanga-duba-nedvezi/ . A tam se píše, že akce je plánována na sobotu 28. ledna a nejdelší trasa  vede z Kokořína, ale je možné, se přidat také v obcích Jestřebice, Dobřeň a Střezivojice.

 Kudy by mohly jednotlivé trasy vést, tak to se sice neuvádí, ale lze to za pomoci turistické mapy, která je i zde v PC na netu ( mapy.cz) tak nějak předpokládat..Konečně, navržené trasy bývají při akci jen takovým vodítkem, a každý účastník si podle situace zvolí variantu, která v případě náledí třeba nemusí vést nutně po značce lesem přes kopec, ale třeba po silnici. ( například u osady Dolní Vidim.)


Bouda Střezivojice 2016.

V článku píše Honza Soukup, že předpokládaný odjezd  autobusu( v tradičních 14.30)  bude z obce Střezivojice ( prakticky stabilní cílové místo posledních ročníků).
Loni mi napsal krátce po akci jakýsi webmaster webu Bouda Střezivojice, zda by mohl některé mé fotky použít. Nic jsem nenamítal, protože pro fotografa je jistě potěchou, když někdo chce použít jeho fotografie na web, nebo jimi dokonce zkrášlí interiér nějakého veřejného místa. Dotyčný si to nakonec nějak rozmyslel a aspoň umístil na stránky restaurace odkaz na web Soutoku, což jistě potěšilo.

Jak tak ten život běží a člověk zase jede někam úplně jinam, tak jsem přestal web Boudy navštěvovat a teď jsem se hodně divil. Tato stránka je již zcela čistá... http://www.bouda-strezivojice.cz/ a zde .. http://www.ceske-hospudky.cz/restaurace/dobren/bouda-19442?tab=ratings&scroll=review-33069 nějaký pán  v listopadu 2016 píše, že se mění majitel a nyní je Bouda mimo provoz. Ale, to bylo v listopadu a koncem ledna už může být vše jinak.


Na trasách, se za příznivého počasí nabízí účastníkům akce také romantické záběry s výhledy. Počasí si nevybíráme, ale vše má svoji atmosféru.

A co tedy další dva kluby v okresu ? Na neratovickém webu je nyní jen přehled akcí na rok 2017... http://www.kct-nera.cz/akce2017.pdf . Zatím tedy nic bližšího, jen datum ( stejný den), ale je opravdu ještě čas a krom toho mají  Neratovice pro případné zájemce o turistiku a výlety tradičně bohatou nabídku, která vyzývá hlavně seniory této rovnice : peníze+ čas+ zdraví+ chuť šlapat jakkoliv terénem :-)).


Bouda Střezivojice 2014.

Když jsem hledal nějaké info z Kralup nad Vltavou, tak jsem našel toto: http://www.kralupska-turistika.cz/tom/index.php?page=akce

28. ledna 2017 - Zimní přechod Nedvězí - 42. ročník

Zimní přechod Nedvězí (42.ročník)

    Sraz v 7.50 u zimáku – odjezd v 8 hodin na Kokořínsko.
    Sebou : svačina, pití, pláštěnka, teplé oblečení, dobré boty, 50,- Kč na   
                 autobus (nečlenové 100,- Kč) , kapesné,…….

   Trasa :  

základní – 20km :   Chudolazy – Horní Vidim – Dolní Vidim – Osinalice –       
                                  Nedvězí – Dubá

kratší - 12 km     :    Medonosy – Osinalice - Nedvězí – Dubá

                                             Návrat – cca v 16 hodin k zimnímu stadionu

Ledopád pod Mělníkem u veslařského klubu.

Tak, a úplně nakonec mám něco krásného, co mě poslední dobou moc láká a je to akce vyloženě na zimu. Už jste někdy slyšeli o Brtnických ledopádech ? Loni jsem málem obdržel z této akce na web fotky, ale nějak se mému známému nepovedl přenos fotek z mobilního telefonu na můj e-mail.

O akci 57. Brtnické ledopády, se dočtete zde na http://www.dalkovepochody.cz/brtnicke_ledopady.htm , ale upřímně řečeno, tak to už je pro opravdu jinou skupinu lidí, kteří jsou především trénovaní, technicky vybavení atd. atd. Můžete si však třeba jen zajet na výlet na těch 15, či 25 km, nebo vůbec termín ignorovat a udělat si tam v příznivých podmínkách individuální výlet. Bohužel to máme do Českého Švýcarska i Šluknovského výběžku pěkně z ruky a zima je prostě zima, ale lákadlo to je. Čili, také jeden motiv pro leden a únor.

Mimochodem, zde jsou také nějaké Labské ledopády ( v plánech Kčt Mělník). .. http://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/kalendar-akci-2017/ Skoro bych typoval, že jde o zájezd do stejných míst a možná i v čase akce, protože pískovcům v Českosaském  Švýcarsku, se také říká někdy Labské pískovce a zasahují až do jihozápadní části Šluknovského výběžku.

Aktualizace v 19.30:

Trošku jsem si pohrál s jízdními řády ( schválně i na idos.cz  s autobusy přes Českou Lípu) a docela se mi líbí tato varianta: Vlakem, celodenní jízdenka pro Ústecký kraj za 209 Kč ( platí z Mělníka !). Odjezd z Mělníka v 6.50- Ústí n.L-západ ( přestup 7.51/ 7.55)- Děčín ( přestup 8.24/ 8.40) odjezd v 8.40 ( jízdenka platí na této lince 083, která prochází Německem)-Mikulášovice 9.54/ 9.56- Brtníky př.10.11.

Pěšky cca 13.5 km Brtníky-Kyjov-Krásná Lípa.

Krásná Lípa ( 16.10, 18.10)- Česká Kamenice-Děčín-( a s podobnými přestupy do Mělníka) s příjezdy ( 19, nebo 21 hodin). Také to lze teoreticky vymyslet pro případ náhlého nápadu :-).