Zřícenina
hradu Ralsko.
Rozhledna
na Vrátenské Hoře ( 506 m.n.m.) je nejen nejvyšším bodem okresu Mělník, ale
současně i okresní a krajskou hranicí. Asi nejvíce každého zaujme sousední
Velký Bezděz ( 603 m.n.m.) s romantickým hradem a neopomeneme v sousedství ani
téměř hraniční štíhlou siluetu Ještědu ( 1012 m.n.m.). Jenže, mezi těmito dvěma
body leží obrovské a téměř panenské území, kam se 20 let nesmělo, a jemuž
kraluje zajímavý vysoký vrch s hradní zříceninou ( 696 m.n.m.) jménem Ralsko. V
současnosti, se některá území v okolí Ralska stanou součástí našeho CHKO
Kokořínsko a tak už byl nejvyšší čas konečně přijet.
Jenže,
tento výlet přinesl ještě jeden zajímavý a originální zážitek. V místech, kde z
červené značky odbočuje k vrcholu tvarovaná odbočka, se kolem mě prakticky z
protisměru přehnal muž, který sršel zde pod vrcholem ještě neuvěřitelnou
energií a nereágoval na pozdrav, což je v takové pustině až divné. To mě
motivovalo ve finiši ke zrychlení a vzdálenost mezi mnou a jím, se neustále
zkracovala. Muž využil každého výhledu do kraje, až spočinul na vyhlídce, kde
jsme se museli nevyhnutelně setkat. Na druhý pozdrav také nereágoval, ale ve
chvíli, kdy mě míjel již k definitivnímu finiši, tak rychle vystřihl pravici v
lokti na pozdrav.
Pomyslel
jsem si, že je buď němý, nebo je to cizinec, anebo moc divný člověk, což bývá
na tůrách velká vzácnost. Nakonec jsem muže došel kousek za zříceninou, kde se
do prostoru směrem k Bezdězu vypíná jakýsi skalní hřbet, odkud jsou zatím ty
nejlepší výhledy. Hrad totiž získal nového majitele a do budoucna má dojít k
opravám a hlavně k zpřístupnění hlavní věže, jako rozhledny.
Muž stál
rozkročen na konci skalního hřbetu a hleděl do vnitrozemí. Když jsem se ho
zeptal, zda mluví německy, tak se prakticky rozpovídal. Byla to tak divná řeč,
že se podobala spíš nějaké dánštině, ale asi se tak tam u nich kolem Magdeburgu
mluví. V jednu chvíli mával rukami kamsi do prostoru a rozuměl jsem pouze
slovům Adolf Hitler. Tam dole v Mimoni prý žila jeho babička, než ji zřejmě
vysídlili.
Bylo to
zvláštní setkání. Jen o pouhé dvě
hodiny dříve jsem si notoval na jednom hraničním kopci s kruhovým
výhledem také s Němci, jak jsou ty
naše dva státy ve společné Evropě odtud shora tak krásné, ale tento měl očividně hranici
někde jinde. Hrad Bezděz na obzoru mu moc neříkal, ale při slovech Hyšperk a
Dauba takříkajíc ožil.
Motivovalo
mě to k tomu, abych si zase oprášil vědomosti a podíval se na mnohdy
historiky probírané vzájemné česko- německé vztahy a nějaké ty materiály
ohledně historie ostrahy státních hranic. Co si budeme povídat, jde o
záležitost mnoha tváří. Někdo možná vzpomene na filmy Král Šumavy, či Ves
v pohraničí, anebo předválečnou Uloupenou hranici. V době relativně
nedávné tu byl například seriál Železná opona s Jaroslavem Huťkou, Schindlerův seznam, nebo vynikající Habrmanův mlýn.
Všechno to mělo společného jmenovatele, kterým bylo možné ohrožení na životě.
Historie
někdy probírá muka v koncentrácích, jindy zase kritizuje divoký odsun
v červnu 1945 a objevuje se tu a tam pocit křivdy. Podařilo se mi najít na
internetu dost zajímavý článek, který je vlastně výpovědí člena tehdejší
finanční stráže a závěr výpovědi je vskutku zajímavý. Nelze se dívat na
záležitost dnešníma očima. Ostatně, už při vzniku první republiky nechtěli být
sousedé národnostní menšinou a tak vysídlení po druhé válce bylo
vlastně nutným řešením. Více se dočtete například zde na
Rány se hojí zdlouhavě, ale společná Evropa bez hranic a
stále lepší porozumění mezi národy je dobrým příslibem pro současnost i
budoucnost.
SŠ.
Žádné komentáře:
Okomentovat