čtvrtek 24. prosince 2015

S Mělničanem Jindrou Tremlem ke slavné francouzské soutěžní televizní pevnosti Boyard. (II.)



Francouzská duha.

V prvním dílu jsme si zavzpomínali na rok 1990, kdy se zrodila nejen soutěž, která u nás byla ( a je nyní na Prima Cool) vysílána pod názvem Klíče od pevnosti Boyard, ale i na další populární dobrodružné soutěže, které se tehdy těšily velké oblibě televizní veřejnosti také u nás. Představili jsme si některá historická data i rozměry stavby a nyní už bych snad mohl nechat vyprávět Jindru.

Jenže, než tak učiním, tak se mi zdá dobré zde ještě osvítit něco, co ve vyprávění sice najdete, ale je dobré si to trochu vysvětlit, byť mnozí namítnete, že to přece znáte. Tady v Čechách je to neznámý přírodní úkaz, ale u moře máme něco, jako příliv a odliv, a to dokonce dvakrát za 24 hodiny.

Původcem všeho je určitá přítažlivost Měsíce, ale svůj díl na tomto jevu má také Slunce a v neposlední řadě profil mořského dna i břehů obvykle v mořských zátokách. Zatímco například u atlantických břehů  Kanady činí rozdíl ve výšce mořské hladiny mezi odlivem a přílivem 18 metrů, tak ve  Středozemním moři jde údajně o zanedbatelných 10-15 cm. Atlantik u břehů Francie a Velké Británie je zajímavý. Včera jsem se například dozvěděl z jednoho turistického průvodce, že právě v místech oblasti, kam nás zavede výlet, činí rozdíl mezi odlivem a přílivem tři metry, což ve výsledku znamená, že nám moře odhalí od břehu  na nějakou dobu 300-500 metrů svého jinak zaplaveného dna. Jinými slovy by člověk mohl kráčet v danou chvíli skoro půl kilometru po jeho odhaleném dně.


Místo odpočinku poblíž města Troyes.

Pokud je tedy Měsíc, Slunce i Země v jedné přímce, což bývá za úplňku a při novu, tak se spojené síly Měsíce s menší přítažlivostí vzdáleného Slunce sečtou a dochází na obou polokoulích k tzv. skočnému dmutí, čili velkému přílivu. Pokud je měsíc ve fázi, tak se jeho silnější magnetická přítažlivost s tou slabší sluneční poněkud pere a přicházíme tak s termínem ,, hluché dmutí " https://cs.wikipedia.org/wiki/Slapov%C3%A9_jevy

Tento jev se neuplatňuje jenom na moři, ale také v řekách, které do něj ústí. Určitě zná leckdo z televize, že například  hladina Temže v Londýně kolísá v důsledku tohoto jevu až o pět metrů. Naše Labe podléhá tomuto jevu do hloubky 143 km od  ústí do moře, což vychází do velkoměsta Hamburg, kde vlastně začíná tzv. estuár, který je již uzpůsobený pro plavbu mořských lodí a v Hamburku má tak řeka náhle šíři 2 km, a v místech, kde je známý symbolický maják u města Cuxhaven, se jeho břehy vzdálí na konečných 15 km. Dále je již jen samá voda. Světovým rekordmanem je řeka Amazonka, kde se vliv přílivu a odlivu projevuje ještě 1500 km od jejího ústí do Atlantiku.


La Rochelle ještě 1200 km.

A nyní tedy dejme již slovo Jindrovi :

Začalo to vše těsně po revoluci, když na tehdejším kanále OK3 a poté na kanále ČT3 běžela televizní soutěž Klíče od pevnosti Boyard.
Mě bylo kolem 12 let, zaujala mě především stavba sama, kdy mi nešlo do hlavy, jak uprostřed oceánu může stát taková pevnost, zalíbila se mi i samotná soutěž a pevností žiji doposud. V rámci ČR vím o dvou velkých fandech, kteří se do pevnosti zbláznili a kteří jsou na tom stejně jako já.


Fouras

Prvně sem si řekl, že až se osamostatním a budu si vydělávat, pevnost a její okolí chci poznat a na vlastní oči vidět. Jenom uvedu, že cíl jsem si splnil a mým jediným cílem a životním je dostat se nyní do útrob pevnosti, poznat se otcem Furou ( dostal pojmenování podle pobřežního městečka Fura) a moderátorem Olivierem Minnem.

Chtěl bych poznat ty, kteří jsou tam od začátku - Felindra ( to je ta černoška, která otáčí tygří hlavou poté, co soutěžící umístí své osoby na desky písmeny pro heslo). A známe moto moderátora : ,, Felindro, otočte tygří hlavou prosím."  Dále bych rád poznal liliputány "paklíče" a "pačese", kteří dodnes slouží v soutěži. Přibyl pouze jen syn "paklíče", kterému se dnes říká "klíčník" a nosí úkoly od otce Fura, který je nyní strážcem pevnosti Boyard, a on jediný hlídá poklad pevnosti před soutěžícími.

Dočkal sem se v roce 2011, kdy jsem společně s kamarádem naplánoval cestu k pevnosti. V tu dobu už byl dobře dostupný internet i pro mě a tak to nebyl žádný problém. Navigační systém vám dnes najde cestu, něco doladíte na webech cílového regionu a ze stránek o pevnosti  zjistíte také mnoho potřebných informací. Věděl jsem tak, že mě čeká bezmála 2000 km po silnicích z Mělníka přes celé Německo a celou Francii, až na západ Francie k Atlantickému oceánu.

Vše se odehrává v kraji CHarente Maritime. Jedná se o úžinu Pertuis d'Antioche, okolí historického města La Rochelle potažmo městečka Fouras, které dalo jméno otcovi Furovi. Ano, otec Fura dostal jméno podle tohoto městečka na břehu Atlantského oceánu.


Fouras

Vyjížděl jsem ráno kolem 8 hodiny z Mělníka přes Prahu na dálnici D5 směr Rozvadov a celé Německo jsem projel až k městečku Saarbrücken. Odtud jsem pokračoval k francouzskému městečku Méty, dále na Troyes, Orleáns, Poitiers,Niort a La Rochelle. Od La Rochelle pak po dálnici směrem na Bordeaux, ze které sjedete  po 20 km do cílového městečka Fouras.
Od La Rochelle jsem již v dáli z dálnice zahlédl malinkou pevnost Boyard, jak se krásně ukazuje v jmenované úžině.


Cesta proběhla s noční přestávkou poblíž města Troyes, kde přišel na řadu odpočinek a bezpečnostní přestávka. Ráno cesta pokračovala a do Fourasu jsem dorazil druhý den okolo 15 hodiny. Takže, ve dvou lidech to obnášelo přes 24 hodin jízdy obytným vozem.

Dle mého názoru to pro dnešek stačí a pokud, se vám to aspoň trochu zdá zajímavé, tak vězte, že samozřejmě bude pokračování.

http://soutok.blogspot.cz/2015/12/s-melnicanem-jindrou-tremlem-ke-slavne_26.html

SŠ.

Žádné komentáře:

Okomentovat