pondělí 21. listopadu 2016

Nový pomník kpt. Jaroše, aneb vyprávění o Sokolovu.


Socha kpt. Jaroše u MKD.

Občas se stane, že měsíčník Mělnická radnice nedorazí všude tam, kam má a člověk si jej může přečíst jen z internetu. A tak je pro mě překvapením, že například už v říjnu vyrostl v Nerudově ulici další pomník, tentokrát před domem, kde žil v letech  1924-1939 kpt. Otakar Jaroš. Protože mně stále brání nemoc v cestě do ulic a nechci se dostat do případných problémů s neohlášeným užitím cizí fotografie, tak vám jej nyní neukážu, ale je to určitá přihrávka na již zpracované a v podstatě ukryté a zapomenuté dílo z mého prvního webu, které mohu nyní takto smysluplně  presentovat


Tak nějak s granátem v ruce zakončí svůj život onen filmový Jaroš ( Martin Štěpánek)

Kapitán Otakar Jaroš se sice narodil 1.8.1912 v Lounech, ale prakticky celé dětství vyrůstal v Mělníku.V době, kdy se formoval  pod Uralem v Buzuluku pod velením budoucího presidenta Ludvíka Svobody náš 1. prapor, se setkáváme s Jarošem, jako s instruktorem a velitelem poddůstojnické školy.

 V lednu 1943 odjížděl na frontu jako velitel 1. roty 1.československého samostatného polního praporu a naše jednotka tehdy musela v tvrdých zimních podmínkách absolvovat posledních 350 km do Charkova pěšky. Po namáhavém pochodu si měla jednotka odpočinout, ale momentální situace na frontě vyžadovala okamžité zapojení do bojů, aby Charkov nepadl do německých rukou. Strategická úvaha vyžadovala vyslat předsunutou jednotku za tehdy zamrzlou řeku Mži k obci Sokolovo, která měla zastavit německé tanky.

 K tomuto těžkému úkolu, se pak dobrovolně přihlásil nadporučík Jaroš se svojí rotou. Rota svůj úkol dne 8. března 1943 zcela splnila, ale náhlá obleva a praskající led na řece neumožnil nakonec podpořit jeho jednotku sovětskými tanky. Navíc došlo k přerušení spojení s velením praporu, a tak se již Jaroš nedozvěděl, že díky oblevě může stáhnout svoji jednotku po tajícím ledu zpět přes řeku, neboť ten už německé tanky neudrží.

 Jeho život pravděpodobně podle některých svědků ukončila dávka z kulometu jednoho tanku. Tento významný čin 2. světové války byl v roce 1974 filmově zpracován v koprodukci Československa a Sovětského svazu. Kapitána Jaroše ztvárnil Martin Štěpánek a generála Ludvíka Svobodu herec Ladislav Chudík. ( délka filmu 120 minut.)


Boj v datech :
4.3. rota buduje obranu Sokolova.
6.3. dochází k drobným střetům průzkumných hlídek.
7.3. neúspěšný pokus 15 průzkumných tanků o průlom obrany u Timčenkova.
 8.3. ve 14 hodin- průzkumný útok 14 tanků , který se podařilo rychle zastavit.
    Tři tanky předstírají na místě pomocí dýmovnic zásah, ostatní odjíždí zpět.

                     
v 16 hodin- hlavní útok. Hned první výstřely z dýmajících tanků zasáhnou jedno ze     dvou protitankových děl (45mm) a těžký kulomet.Následuje prudký boj.
 v 17 hodin- zbytek roty zaujímá kruhovou obranu kolem kostela v Sokolovu,  kde bylo vybudováno velitelské stanoviště.
 v 19 hodin- Ludvík Svoboda vydává rozkaz ke stažení za řeku.Bohužel již neexistuje spojení. Vojáci a ranění se vracejí po celou noc, někteří až 9.3.


 Ztráty :
  86 padlých, 56 raněných, 2 protitankové kanony, 7 protitankových pušek, 5 těžkých kulometů, 16 lehkých kulometů, 5 minometů.

 Ztráty na straně protivníka: 300-400 vojáků, 19 tanků, 4-6 obrněných transportérů

( Přesná data byla čerpána z měsíčníku Mělnická radnice, ostatní údaje z internetu a z filmového materiálu)


4 komentáře:

  1. Já doporučuji přečíst/poslechnout si, jak popsanou událost líčila naopak německá strana a židovští zajatci (jméno Reinisch vám v této souvislosti něco říká?) a ty rozdíly jsou minimálně zarážející.. Dnes těžko hledat pravdu, ale i právě proto raději podobné věci nechte spát, aby se třeba neukázalo, že to mohlo být hodně jinak...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud to znáte jinak, tak se nebojte o to podělit. Vždyť i můj oblíbený časopis Živá historie, se snaží hledat na události různé úhly pohledu. Je možné, že se Jaroš dobrovolně nepřihlásil, ale takto se to nejčastěji popisuje a ta data ( hodiny, počet padlých) asi nemají důvod klamat. Od toho tu jsou ty možnosti diskuse, a i když k tomu třeba nic nedodám, tak si váš komentář čtenář přečte.

      Vymazat
  2. Doporučuji v tomto knihu "Sokolovo - ve stínu propagandy", která je na popis celé bitvy u Sokolova asi nejlepší. Vyšla poměrně nedávno.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hm, to zní velice zajímavě, ale knihy nejsou levnou záležitostí, je jich na pultech spousta a mnoho lidí čte například tak jednou v roce na Vánoce, když dostanou knihu, jako dárek. Trošku jiné je to s levnějšími časopisy. I proto jsou tu právě weby a možnost komentářů, aby ti znalí ( to nemusí být autor článku, ale třeba čtenář), se mohli o své znalosti třeba jen stručně podělit a získali tak především zájem dalších čtenářů. Je to vlastně misijní činnost.

      Jinak platilo a platí, že nejlepší školství je to, za které se nemusí platit a lidé si budou vysvětlovat historii tak, jak k nim přišla prostřednictvím médií. Už dávno to mohl nějaký režisér tedy nově natočit, místo těch nekonečných televizních seriálů, které stejně nikoho nebaví. Vždyť by to bylo nejspíše dokonce takzvaně poplatné současnému režimu.

      Vymazat