Milí čtenáři, média mají nad lidmi obrovskou moc, což si mnozí ani kolikrát neuvědomíme. Sledujete-li některé kauzy, tak zjistíte časem, že se věci mají zcela jinak, nebo objevíte internetové články i materiály, že se nestačíte divit, Časem vám to však už ani nepřijde, jako nějaké překvapení. Jenže, teď bych odbočil od choulostivého téma a důraz chci dát tímto článkem na něco zcela jiného.
V zimě 2013, se rozeběhl v ČT seriál, kde jednotlivé populární osobnosti našeho veřejného života pátrali po svých předcích. Myslím, že spousta lidí pod tímto vlivem zatoužilo také zapátrat po svých předcích, byť jim to bylo do této chvíle téměř zcela jedno a naše běžné záliby šly na čas na vedlejší kolej. To si ovšem uvědomilo spousta podnikavců, že řada lidí nemá na tyto aktivity dostatek času, chuť i znalosti a začala nabízet své služby, o kterých jsme mnozí do roku 2013 ani nevěděli.
Jedni nabízeli, že vám za několik tisíc korun vypátrají a vytisknou ozdobně celý váš rodokmen a druzí vás zase zvali na různé studijní placené semináře, které byly naukou o vlastním pátrání. Ať tak či onak, byla to zase příležitost, jak na něčem vydělat, dokud jsou věci takříkajíc horké. Ovšem, už v samotném seriálu, se pozorný člověk dozvěděl, že na Západě existují běžně digitalizované kroniky, kde si může každý po internetu ve svém volném čase pátrat a nepotřebuje znát prakticky nic, což se ovšem zase až tak nepřipomínalo, neboť se to pro momentální situaci u nás v ČR zrovna nehodilo.
Také jsem se dal do pátrání a objevil jsem z osobních důvodů tehdy vynikající web SOA Litoměřice, kde prakticky byly ofocené různé staré kroniky od Aše až po Krkonoše. Mělník jsem tehdy nepotřeboval. Vůbec se mi nezdálo, že by to bylo nějak složité a nejhorší byly problémy, kdy byl autor zápisu nějaký čmáral, nebo trochu ošidil zápisy o některá fakta. V každé kronice konkrétní obce totiž najdete záznamy o narození, o úmrtí a o svatbách. Navíc nezapomínejme, že minimálně až do let 1780-90, nebylo vůbec lehké, se někam stěhovat. To musela schválit vrchnost. Mimochodem, za císaře Josefa II. bylo sice zrušeno nevolnictví, ale dočítáme se, že po jeho smrti došlo snad ještě na nějakých 50 let k jeho návratu.
Čím více půjdete do minulosti, tak navíc zjistíte, že češtinu nahradí stará němčina a latina. Člověk by však musel být opravdu jen málo důvtipný, aby se aspoň trochu nevyznal v systému zápisů a leccos si nepřeložil. Bohužel jsem musel v té hlavní otcovské linii velmi brzy skončit, neboť jsem se dostal do Středočeského kraje, kde byla situace v roce 2013 poněkud horší. Takovým centrem jsou stránky http://pomucky.soapraha.cz/
Zde .... http://ebadatelna.soapraha.cz/pages/NewsPage;jsessionid=3DA5937FC81E8EA025C7C015D6B2B9CF?0
...., se například dozvíte, že náš okres je prakticky zdigitalizovaný, ale já si budu muset asi ještě rok počkat, a hlavně sledovat tyto informace. Na druhou stranu je vše špatné k něčemu dobré. Dříve totiž docházelo k ofocování kronik dobrovolníky, což vám z domova sice umožnilo navštívit zdigitalizovanou kroniku, ale údaje v ní vám nemusely být příliš srozumitelné. Dnes již dokonce dochází i k přepisu informací do strojové ( počítačové) současné a všem lidem srozumitelné češtiny. Je to asi tak, jako když jsem zde v roce 2012 psal, jak jsem pořídil v Bad Schandau německého cykloprůvodce Labské stezky, končící u našich hranic a dnes ho najdete v mělnickém info centru pro celý tok řeky v češtině.
Média nyní udeřila znovu a vy máte možnost poznávat na televizní obrazovce příslušníky slavných rodů, s nimiž se snad setkal každý, kdo aspoň jednou navštívil nějaký hrad, nebo zámek. Je téměř hřích, pokud člověk žije v Mělníku a nenavštívil nikdy zámek. Měli bychom vědět, že k Mělníku patří především rod Lobkowiczů a Černínů asi tak, jako k jihu Čech Schwarzenbergové a k severu zase Clam-Gallasové, Clary-Aldringenové, či Albrecht z Valdštejna.
Knížku Miroslava Sígla ( nedávno zesnulý český novinář i básník žijící v Obříství a dlouholetý člen Pegasu Mělník) ,,Kdo byl kdo, a kdo je kdo" jsem zde nedávno zmínil, ale i díky televiznímu seriálu si zejména nyní uvědomuji její obrovskou cenu. Již jsem zde psal, že její náplní nejsou jen šlechtické rody na Mělnicku, ale seznámíte se s jednotlivými obcemi, poznáte jejich starosty v průběhu věků, poznáte všechny školy v obcích, jejich adresy, jejich ředitele v průběhu věků ( včetně Mělníka samozřejmě) a v neposlední řadě i jedince, kterým se podařilo nějakým způsobem na poli kultury a umění na sebe nějak upozornit. ( malíře, básníky, hudebníky,....)
Tuto knihu můžete zakoupit například v mělnickém info centru za cca 300 Kč a určitě je její hodnota vysoká. U internetu totiž vždy musíte vědět, co chcete hledat, pak to najdete, a pak si někdy řeknete.... co dál? Kniha vás naopak dovede sama k dalším zajímavým heslům a má zase jiné přednosti, včetně své hmotnosti, kterou lze ohmatat. Je sice fantastické vědět, že když mě něco zajímá, tak stačí často jen něco napsat na klávesnici a pár kliků myší, ale uznejte sami, že jakýkoliv pohled na skutečnou knihovnu, ať už doma, nebo někde na zámku ( ani nemusíme zmínit náš pražský Strahov) přináší hluboké emoce, někdy i spjaté s našim životem a jediný pohyb s troškou listování má také něco do sebe.
Jak tedy skončit toto víkendové únorové povídání ? Vědomosti jsou krásná věc. Někdo je má jen v úzkém spektru, ale hluboké, jiný má široký mělčí záběr, další je téměř génius, ale v každém případě nám činí radost, byť mnozí brzy zapomínáme a vlastně si musíme, pokud chceme, leccos trochu zopakovat. Na druhou stranu je dnes fantastické, že když nás něco zaujme, tak už je nemusíme shánět někde v knihách, na různých kursech, či v seminářích, ale mnoho nám řekne, nebo aspoň napoví génius doby internet.
Žádné komentáře:
Okomentovat